Alkoholismus. Problém, který už způsobil rozpad mnoha rodin. Podle statistiky patří do první trojice důvodů, kvůli kterým se nejčastěji rozvádějí manželské páry. Žít s alkoholikem je nesmírně náročné a traumatizující především pro děti, které musí být svědky hádek, násilí a vulgárního chování opilého rodiče. Terapeutická práce s člověkem závislým na alkoholu je složitá. Většina alkoholiků si totiž svůj stav veřejně nepřiznává a přibližně polovina opilců si ani sama před sebou nepřipouští svou závislost. Velkou práci dá docílit u alkoholika sebekritického postoje ve smyslu „ano, mám problém s alkoholem a potřebuji se pomoc“. Většinou musí klient padnout až na samé dno, aby došlo ke změně jeho způsobu myšlení a byl ochotný se léčit. V poradně se většinou setkávám s mužským alkoholismem, někdy však neplatí toto pravidlo a klientem se stává žena – alkoholička.

I když byl v posledních letech  zaznamenán nárůst ženského alkoholismu, není všední zkušeností pracovat na léčbě se ženou. Je to asi proto, že převážná čast závislých žen drží svůj vztah k alkoholu lépe v tajnosti. Pani Anna ale musela s pravdou ven. Stalo se to poté, co pomoc v poradně vyhledal její manžel, pan Gabriel.

„Není mi vůbec příjemné o tom mluvit, ale už jsem musel vyhledat pomoc. To, co jsem zjistil, mě úplně vykolejilo. Moje žena asi pije! Vlastně na asi, ale určitě. Zjistil jsem to nedávno. Když si všechno zpětně přehraju, musel jsem být úplně slepý! Vůbec mě to nenapadlo! Byla skleslá, stále ji bolela hlava a v domácnosti dělala jenom minimum. Často u nás vysedávala její kamarádka, ale že spolu pily zavřené v kuchyni jsem opravdu netušil! Když jsem byl v práci a děti ve škole, ona popíjela! Zhruba před rokem ji propustili z práce. Zrušili podnik a všichni dostali výpověď. Viděl jsem, že ji to opravdu vzalo, práce na ekonomickém oddělení ji totiž velmi bavila. Chvíli všechno fungovalo, když dostala odstupné. Když peníze pomalu ubývaly, slíbila, že si najde novou práci. A taky mi neustále povídala, že byla na konkurzu, že dopoledne chodí po firmách. Podporoval jsem ji v tom. Jenže teď jsem se dozvěděl, že mi ve všem lhala! Žádné firmy, žádné konkurzy, žádné hledání práce! Místo toho si kupovala víno a doma tajně pila! Někdy sama, někdy se svou „slavnou“ kamarádkou. Odpoledne, když jsem přišel z práce a děti ze školy, ležela v posteli a opět nás všechny obelhala. Prý je vyčerpaná, psychicky unavená ze všech těch pohovorů. Tak jsem vařil já. Když jsem si chtěl s ní popovídat, odbyla mě s tím, že nemůže, snad někdy jindy. Bože, a ona přitom byla opilá! Uměla to perfektně maskova. Na to, že pije, mě upozornil náš starší syn. Dvakrát za sebou našel v kuchyni v odpadkovám koši láhve od vína. Byl jsem překvapený, odkud se vzaly. Když jsem se na to Anny zeptal, vvytáčela se, že měla návštěvu a že si trochu vypili. Myslím si, že postupně jí přestalo na všem záležet. I na tom, jestli najdeme láhve. Zpočátku všechno skrývala, teď ji to bylo všechno jedno. Nenechal jsem se odbýt a snažil jsem se ji „přitlačit ke zdi“. Tehdy se Anna rozplakala a začala na mně křičet. Prý za všechno můžu já, protože jsem jí nenašel práci, že je nešťastná, méněcenná, děti ji nemají rády a podobně. Přiznala, že pije a je ráda, že existuje víno, díky kterému zapomene na to, jak je nemožná. Její reakce mi připadala až hysterická. Klečela na kolenou a hlavou a rukama bouchala do křesla. Nikdy jsem ji takovou nezažil. Asi jsem někde udělal chybu i já. Ale kdybych jen tušil, že ztráta zaměstnání ji tak hodně vzala! Nikdy mi neřekla, jak moc se kvůli tomu trápí. Pořád jsem jen slyšel, že všechno je fajn a že si alespoň doma chvíli odpočine. Anna celkově v sobě dusila pocity. Neúspěchy prožívala hodně těžce. Vlastně až teď jsem se dozvěděl, že pití, ale krátkodobějšímu, podlehla i na vysoké škole, když neudělala napoprvé státnice. Nikdy se mi s tím nepřiznala. Styděla se za to a nevěřila, že by se to někdy opakovalo. Asi neumí řešit problémy. Nechci ji ztratit, mám ji rád a je to dobrá manželka a matka. Chci ji pomoct. Vždyť v první řadě ji potřebují naše děti.“


Na druhý den přišla do poradny paní Anna. Už na první pohled vyhublá, unavená a uplakaná.

„Vím, že jsem překvapila manžela tím, že si sem-tam vypiju. Není to ale tak vážné, jak vám včera popisoval. Mám to pod kontrolou. Když si řeknu, že se nenapiju, tak se nenapiju. Byla jsem jen smutná z toho, že nemám práci. A o děti se starám. Někdy mě bolí hlava, takže musí uvařit manžel, ale jinak se o domácnost starám.“

Anna cítila potřebu obhajovat se. Klasickým zlechčováním problému odrážela moje otázky namířené na její sebeotevření se. Vůbecsobě ani mě nepřipustila, že má problém se závislostí. Mrzelo ji, že vzbudila takový dojem u manžela a dětí. O tom, co ji skutečně trápí, mlčela.

Při odstraňování problémů s pitím je nevyhnutelným předpokladem, aby si alkoholik uvědomil svoje problémy. Druhým krokem musí být jeho ochota léčit se. Musí to být jeho rozhodnutí. Zbytečně budeme někoho nutit, počínajíc rodinou a končíc psychologem, k léčbě a terapii, když on sám si postaví hlavu a nebude to považovat za potřebné. Proto jsem paní Anně nabídl možnost konzultací, protože jsem věděl, že na prvním sezení „hlavou zeď neprorazím“ a v tomto případě pomůže jen trpělivost. Anna s konzultací souhlasila. Ne proto, že sama chtěla, ale kvůli manželovi, kterému to slíbila. To bylo však v té chvíli druhořadé. Důležité bylo, že příjde. Dohodli jsme se, že přijde za dva dny, v odpolednějších hodinách. V den „D“ paní Anna nepřišla. Zatelefonovala s půlhodinovým zpožděním , že jí něco do toho přišlo a proto nemohla přijít. Z hlasu bylo jasně slyšet, že není střízlivá. Jazyk se ji pletl, byla hlučná a hádavá. Chtěla si dohodnout nový termín na nasledující den, brzy ráno. Když jsem měl důvod s tím nesouhlasit, navrhnul jsem opět odpolednější hodiny. Paní Anna začala hádavým tónem vysvětlovat milióny argumentů, proč nemůže přijít odpoledne, ale jen ráno. Ten pravý důvod však byl o hodně prozajtčejší. Kdybych souhlasil, aby přišla ráno, byla by ještě střízlivá. Když jsem trval na odpoledni, věděla, že tak dlouho nevydrží nepít. Vzhledem k tomu, že jsem neustoupil, souhlasila, velmi nerada, že přijde v 15. hodin.

Nasledující den přišla Anna i s manželem. Měla trochu upito, ale byla schopná komunikovat. Hned v úvodu konzultace se rozplakala a rozpovídala se o svých problémech. Z toho, jak trpí, že jako vysokoškolačka nemá práci, z toho, že mladší syn jako pětiletý vběhl pod kola auta právě, když si povídala na chodníku se sousedkou – za což se obviňuje doposud, z toho, že je nešťastná v manželství a v neposlední řadě i z toho, že jako matka selhala, protože pije a alkohol je pro ni důležitejší než vlastní děti. Najednou se vynořilo mnoho materiálu, který přímo volal po terapii. Po vzájemné dohodě jsem paní Annu objednal na druhý den ráno k psychiatrovi. V takových případech je nevyhnutelná konzultace i s odborníkem – psychiatrem, kvůli posouzení nevyhnutelnosti ambulantní, respektive ústavní léčby alkoholismu. Paní Anna byla zařazená do ambulantní péče psychiatra a zároveň jsme společně začali rozplétat lety zauzlované klubko problémů, které tížily její duši. Určitě to pro ni nebylo jednoduché. Zpočátku se alkoholikovi zdá, že když bude chodit k psychologovi a vezme si tabletku antabusu, jeho problém je vyřešený. Časem ale Anna „vystřízlivěla“ i z tohoto názoru. Bez důkladné změny životního stylu to nejde. Anna nemůže spát déle než do devíti, setkávat se s „přítelkyní“, která pije, vymlouvat se na únavu a nepracovat na sobě. Postupně jsme s Annou dělali inventůru jejího života a hledali způsoby, jak jinak se může vyrovnávat se stresem, zklamáním, či selháním, anež s pomocí alkoholu. Změna denního režimu, relaxace, cvičení, hledání si práce, komunikace s manželem nebo přijetí trvalé abstinence – to jsou jen některé z aktivit, na kterých jsme pracovali. I když jsme s Annou a Gabrielem přešli už tím najhorším obdobím, u alkoholu si člověk nikdy nemůže být jistý. Rozhodující je, že paní Anna je motivovaná. Vidí rozdíl mezi životem s alkoholem a bez něho. Podržela ji její rodina, což je silné pozitivum. Držím jí proto palce, aby vydržela a aby alkohol už nikdy pro ni nebyl nepřítelem číslo jedna.