Konfliktní komunikace a následně stejně konfliktní soužití dovedou velmi znepříjemnit atmosféru v domácnosti. Hádky, výčitky, kritika, urážky, nebo ne jednou spáchané násilí často doprovází konflikty, které vznikají z různých představ a názorů manželů, žijících pod jednou střechou.

Lidé by se většinou ve vztahu vůbec nechtěli hádat, což je však dost nereálný požadavek. Proto klientům říkám, že hádky patří k životu, paradoxně jsou velmi důležité, aby si v nich vysvětlili vzájemné postoje, nedorozumění a nesouhlasy. Ale je rozdíl v tom, jak se hádáme. A to je alfou-omegou tohoto problému. Někdy je překvapující, co všechno lidé považují za hádku. Bývá to pro ně vše od rvačky až po tří denní tichou domácnost.

Jenže tohle nemá s opravdovou hádkou nic společného. Správná konstruktivní hádka má svoje pravidla, kroky a postupy. Pokud v manželském slovním souboji používáme urážky, výčitky ,zraňující porovnávání, jak připomínáme bolestnou minulost, také nejde o hádku. Je to osočování, urážení, zraňování. Nechtít se hádat je zcela nesplnitelná touha. Hádkám se nedá vyhnout. Důležité je naučit se hádat tak, aby výsledkem výměny názorů byla dohoda a ne ponížení partnera.

Hádka je způsob řešení problémů a konfliktů. Většinou má pro lidi negativní náboj a vidí v ní jakýsi souboj, ve kterém jeden musí vyhrát a druhý prohrát. Když je hádka vedená jenom formou výbuchů zlosti, afektů a nejednou je spojená s fyzickým násilím, tehdy neřeší problém, ale podporuje vznik nových problémů spojených s postupným odcizováním partnerů.V hádce je důležité čeho jí partneři chtějí dosáhnout. Zda toho, aby jsme snižovali sebevědomí partnera, ponižovali ho, anebo o to, abychom vyřešili spor- kolik utratíme peněz na dovolenou, či jak budou rozděleny domácí práce.V tom druhém případě jde o konstruktivní hádku, která vede k dohodě.

Příkladem nekonstruktivní manželské hádky může být i takovýto dialog:

Žena: Už zase si nechal po sebe nepořádek v kuchyni. Nejméně stokrát jsem ti říkala, aby jsi použité nádobí dával do dřezu. Mladý pán to ale ignoruje. Jako bych viděla tvého otce. Stejně jako on ani ty nepřiložíš ruku k dílu.. .Jestli si myslíš, že jsi se oženil se služkou, tak to jsi na velkém omylu. Nebudu tě obskakovat jako tvá matka otce! To si teda nemysli!

Muž: Už zase nadáváš. Umíš dělat taky něco jiného než pořád jen kritizovat? Aha, skoro jsem zapomněl, umíš ještě taky vysedávat u těch svých slavných kamarádek! Místo toho, aby sis hledala nějakou práci, jenom do mě rýpeš! Jak už jsi vzpomněla matku, tak v první řadě ty mi připomínáš tu svou! Taky celý život jen buzerovala otce, až z toho chudák dostal infarkt! Chováš se jako ona a už se jí dokonce i podobáš.

Žena: Cos to říkal? A po kom si myslíš, máš tu pleš?Já že vypadám hrozně?A ty si myslíš, že vypadáš jak Alain Delon?Vždyť s tebou jít do společnosti je ostuda k uzoufání! Když máš něco říct, tak se tvářím, že tě neznám. Nedokážeš zformulovat větu bez toho, aby ses neztrapnil.

Na to muž vstal, bouchl kuchyňskými dveřmi a začal se na chodbě obouvat.

Žena: No,samozřejmě, jít na pivo, to ti jde nejlíp. Zase se opij jak naposledy! A nechoď domů, když se opiješ!

Manžel se vrátil z chodby.

Muž :Kdy jsem se naposledy opil?Jano pojď jsem/volá na svou 13-ti letou dceru/Říkal jsem ti pojď sem a řekni mámě, jestli jsem přišel v poslední době opilý! Mně už to nebaví. Nejlepší bude, když se rozvedeme a budeme mít svatý pokoj!

Žena: Tak o to ti celou dobu jde! Mít svatý pokoj! Zavřít se k počítači, nebo chodit na pivo. Ale ty máš rodinu, rozumíš?

Manželka začala vzlykat,tyto vzlyky postupně přejdou v hlasitý pláč.

Muž: Víš dobře, že tohle tvoje fňukání na mně neplatí. Jsi hysterka a já se nemám s tebou o čem bavit!

Žena: Já, že jsem hysterka? To mi říká ten pravý!Ty, ty… Impotente!

V tom padla facka, kterou uštědřil manžel manželce. Svědkem všech slovních a ručních hádek byla jejich dcera. Následovala dvoudenní tichá domácnost plná trucování.

Tento a podobný scénář hádek je častý ve spoustě manželství. Hádka začne kvůli nějakému konkrétnímu,často až banálnímu projevu chování, které jednomu z partnerů překáží a nabere takové obrátky, že po dobu pěti minut se dokážou partneři urážet, vytahovat staré věci z minulosti, zatáhnout do sporu tchána či tchýni, děti a nakonec jsou schopni se i porvat.

Tímto způsobem hádek manželé ne jenom že nevyřeší hlavní problém, ale právě naopak, vnesou do soužití ještě větší zmatek a vzájemné odcizení. Když se vrátíme na začátek tohoto manželského dialogu, tak na jeho počátku byla manželčina nespokojenost s tím, že manžel nedal špinavé nádobí po sobě do dřezu. Jedním dechem k tomu připojila hodnocení manžela, že doma nic neudělá, začala ho srovnávat s otcem a završila to tím, že nebude doma služkou jako jeho matka.Těžko říci, co bylo jejím prvním cílem. Pokud chtěla manžela urážet a vyprovokovat ho k „hádce“, tak to zvládla dokonale. Když bylo jejím cílem, aby za sebou v kuchyni začal dělat pořádek, tak se dopustila spousty chyb, a pořádek po sobě manžel příště určitě neudělá. První chybou bylo, že mu poskytla manévrovací prostor, ve kterém si mohl vybrat, na co v jejím rozhovoru může reagovat. A tak vědomě vynechal ve své reakci jím zanechaný nepořádek v kuchyni a zakousl se do kritiky matky své manželky. Dále už šlo jen o to, kdo dá v dialogu silnější ránu pod pás. Kdo víc poníží partnera, kdo koho více urazí.Druhou chybou bylo, že nemůžeme začít s partnerovým obviňováním a nesouvisejícím kritizováním, když od něho chceme, aby změnil něco ve svém chování. To zákonitě vyvolá potřebu obrany a nejlepší obranou je útok. Když je hádka založená na tom, co kdo na koho „naháže“ a čekáme, že se postoj partnera pod vahou slov změní, je to nefungující taktika vedoucí k permanentním konfliktům.

Hádka není soudní spor, v kterém jedna strana musí spor vyhrát a vyjít z něho jako vítěz. Když používáme terminologii práva, v hádce by mělo jít o tzv.“mimosoudní vypořádání“. O dohodu, která posune vztah dvou lidí s různými názory dopředu. Mnohokrát je v hádce důležitější Jak člověk něco řekne než to, Co řekne. Hněv nám mění tón řeči, vnáší ironii a sarkasmus. Proto je třeba v hádce vyloučit jakékoliv fyzické, slovní nebo citové násilí. Důležité je ovládat ruce a jazyk. Nezastrašovat druhé a nevyhrožovat jim. Nevracet se k minulosti a povídat si o tom, co je teď, o současném problému. Důležité je mluvit slovníkem „já se cítím“ a ne „ty za to můžeš“. Když například chcete, aby vám manžel doma vysával, můžete jít na to různými způsoby. Můžete mu to rozkázat, slíbit sex nebo apelovat na důležitost čistoty v domácnosti bez roztočů. První možnost skončí velkým konfliktem, při druhé se budete cítit ponížená, že poskytujete erotické služby a třetí možnost muž ani nepochopí. Proto je potřeba na to jít jinak. Domácí práce jsou častým předmětem hádek, které začnou připomenutím vysáváním, ale končí tím co řekla před třemi lety tchýně švagrové.

Konstruktivní hádka takhle nevypadá. Je to forma komunikace, při které se formulují negativní pocity a nespokojenost vůči konkrétnímu chování partnera (přičemž se respektují určitá pravidla), potom se přejde k sebekritice a nakonec k pozitivnímu ocenění partnera (anebo ke kompromisu sporu). Má to umožnit odreagování negativních afektů, ale zároveň i sblížení partnerů.